Ocituji zde kousek odstavce Degradace záznamu výrobními vadami z knihy Josefa Pešáka Gramofon, jeho provoz a technické využití , vydání 1982, str.75:
"Narážka je porušení hladkosti boku drážky, které se projevuje jako krátkodobý rušivý zvuk při reprodukci. Nežádoucí rušivý zvuk projevující se sériemi drobných narážek při reprodukci označujeme jako praskot. Může být způsoben mimo jiné i nedolisem. kdy dochází k k nedokonalému okopírování lisovacího nástroje.
Statistická křivka nejpravděpodobnějšího výskytu zaznamenávaných signálů má svůj vrchol přibližně u kmitočtu 5 kHz. Směrem k vyšším kmitočtům klesá. U kmitočtu 5 kHz můžeme proto počítat s největší maskovací účinností, kdy lze částečně potlačit vady, které se projevují jako praskání a lupání. Tam, kde dochází ke znatelným odchylkám od statistické křivky, např. u záznamu klavíru, nelze počítat s maskovacím jevem. Drobné lupání a praskání značně vyniká navzdory pečlivému technologickému zpracování při výrobě."
Tento odstavec vlastně říká, že praskot v drážce je průvodní vlastností gramofonového záznamu. Moje zkušenosti tato tvrzení plně potvrzují. Opravdu nevím, proč bych měl kupovat opakovaně záznamy na LP, které jsou samy o sobě několikanásobně dražší než CD kvůli tomu, abych nakonec sehnal desku, která praská minimálně, když záznam na CD lupání a praskot vůbec nemá a CD je mnohonásobně levnější. Kvalita záznamu na CD mně plně vyhovuje (tedy pokud není mastering či remastering zprasen (Loudness War)), možná proto, že se spokojím s vysokou věrností záznamu a nehledám vysokou "líbivost".
Ještě úryvek ze strany 98 výše uvedené knihy: "Bylo ověřeno, že nejkvalitnější poslech je přibližně při páté přehrávce. Při této přehrávce jsou z větší části odstraněny zbytky mikroskopických nečistot po lisování a můžeme pozorovat, že počet náhodných lupnutí a praskotů je minimální." Zde zdůrazňuji - počet praskotů je minimální, ale ne nulový.
Ve výše uvedené knize se popisuje mnoho problémů a omezení mechanického záznamu zvuku, které tvůrci tohoto systému musí více či méně uspěšně řešit. Možná, že jejich řešení vede ve svém důsledku právě ne k věrnému, ale líbivému zvukovému podání a to by mohlo vysvětlovat oblibu vinylových záznamů u některých lidí.
Já patřím k těm, kteří mají rádí vysokou kvalitu zvuku, ale kterým rušivé zvuky při přehrávání silně vadí. K těm, kterým systém CD přinesl dokonalé řešení. Ale své vinyly mám také rád.

Mikrob píše:Ocituji zde kousek odstavce Degradace záznamu výrobními vadami z knihy Josefa Pešáka Gramofon, jeho provoz a technické využití , vydání 1982, str.75:
"Narážka je porušení hladkosti boku drážky, které se projevuje jako krátkodobý rušivý zvuk při reprodukci. Nežádoucí rušivý zvuk projevující se sériemi drobných narážek při reprodukci označujeme jako praskot. Může být způsoben mimo jiné i nedolisem. kdy dochází k k nedokonalému okopírování lisovacího nástroje.
Statistická křivka nejpravděpodobnějšího výskytu zaznamenávaných signálů má svůj vrchol přibližně u kmitočtu 5 kHz. Směrem k vyšším kmitočtům klesá. U kmitočtu 5 kHz můžeme proto počítat s největší maskovací účinností, kdy lze částečně potlačit vady, které se projevují jako praskání a lupání. Tam, kde dochází ke znatelným odchylkám od statistické křivky, např. u záznamu klavíru, nelze počítat s maskovacím jevem. Drobné lupání a praskání značně vyniká navzdory pečlivému technologickému zpracování při výrobě."

No a tohle jsou přesně ty "ptákoviny" který mě nezajímaj. (tím zas nevrdím, že to není pravda). Mě zajímá v tomhle ohledu jen jedno: Slyším praskání? Neslyším = nepraská, tečka.

Mikrob píše:"Bylo ověřeno, že nejkvalitnější poslech je přibližně při páté přehrávce. Při této přehrávce jsou z větší části odstraněny zbytky mikroskopických nečistot po lisování a můžeme pozorovat, že počet náhodných lupnutí a praskotů je minimální."

Jo, ale to může být ovlivněný vypráním desky, i způsobem praní. A beze zbytku tu pro mě platí to, co jsem napsal o pár řádek výš: "Slyším praskání? Neslyším = nepraská, tečka."

Mikrob píše:Zde zdůrazňuji - počet praskotů je minimální, ale ne nulový.

Jak jsem říkal, mám desky který nepraskaj. Vůbec. A to poslouchám přes sluchátka. Je mi jedno že někdo říká, že všechny desky "musí praskat". Já mám jinou zkušenost a když to neslyším, tak nepraskaj. A že tam ten praskot přesto je, jen ho přehluší ta hudba? No když ho zamaskuje tak, že není slyšet, tak tam prostě není. A dál mě to opět nezajímá. Jen by bylo fajn kdyby všechny desky byly tak perfektní a nepraskaly, ale bohužel.

Mikrob píše:Opravdu nevím, proč bych měl kupovat opakovaně záznamy na LP

Už jsem se setkal s tím, že jedno vydání praská (měl jsem v ruce dokonce několik kusů stejného vydání a praskání bylo na chlup stejný) a jiné třeba i z toho samého roku, jen z jiné země, nepraská vůbec. Prostě to, že jedna deska praská ještě neznamená, že bude praskat i ta druhá. Takhle jsem to myslel a proto jsem psal, že by to chtělo jiný desky, nebo tedy vydání. Že to ale leze do peněz je pravda.

Mikrob píše:Ve výše uvedené knize se popisuje mnoho problémů a omezení mechanického záznamu zvuku, které tvůrci tohoto systému musí více či méně uspěšně řešit. Možná, že jejich řešení vede ve svém důsledku právě ne k věrnému, ale líbivému zvukovému podání a to by mohlo vysvětlovat oblibu vinylových záznamů u některých lidí.
Já patřím k těm, kteří mají rádí vysokou kvalitu zvuku, ale kterým rušivé zvuky při přehrávání silně vadí. K těm, kterým systém CD přinesl dokonalé řešení. Ale své vinyly mám také rád.

Já netvrdím že analog nemá svoje zápory, problémy atd. A taky patřím k těm, co mají rádi vysokou kvalitu zvuku, což se ale podle mě nevylučuje s tím, že chci zárověň poslouchat "líbivej zvuk", spíš naopak. Jen pro mě tohle zas CD nesplňuje. Když deska praská, nebo šumí, taky mi to vadí, ale do určitý míry (a nutno podotknout ne moc vysoký míry) to dokážu překousnout, protože mi desky prostě přínáší větší požitek z hudby a o to mě jde především. Nechci hledat a poslouchat rozdíly mezi jednotlivejma kabelama opod. jako jsou toho schopní někteří jiní, chci si užívat hudbu. A to co nejlíp to jde. A právě to mi přináší vinyl a je mi celkem volný proč tomu tak je. I to, že se nad tím někteří pozastavují a snaží se mi vysvětlit proč a z jakých důvodů je CD lepší. Každý ať poslouchá co se mu víc líbí. Rád si přečtu různý zkušenosti ostatních i články s tímhle koníčkem související atd., ale ve výsledku mě zajímá jen moje vlastní poslechová zkušenost. Ne to, co tvrdí někdo jinej.
Jak už jsem tu psal, asi prostě nejsem opravdovej hifista a nevím, ale asi mám na věc dost odlišnej pohled, kterej, jak už jsem se párkrát přesvědčil, je některejm pravověrnejm hifistům doslava trnem v oku a nedokážou přijmout, že je to jen můj názor (tím nemyslím že jsi Mikrobe jeden z nich), ale někdy mi přijde, že někteří v reakci na to co (nejen v tomhle vlákně) napíšu ohledně vinylu, startují na první našlápnutí, člověk aby se bál napsat svůj názor (no a teď jsem zvědavej jestli tu zas nějakej čertík vyskočí z krabičky ).

Pro tebe je vysvětlení z knížky ptákovina, mně to ale vysvětluje, proč mi LP praskají prakticky všechny. Já neposlouchám metal a podobné druhy hudby, možná je to tím.
Se dvěma LP, které mi přišly tento týden, už mám např. přesně deset různých LP celkem čtyř různých provedení Dvořákova Koncertu h moll pro violoncello. Např. provedení z roku 1952 (Supraphon mono) ČF, Rostropovič, Talich mám na výlisku z let 1952, 1964, 1975 a remasteru 2013 (slavné Pure Analog z Loděnic, úplně nové). Pak mám 1 ks první stereo 1965 Supraphon ČF, Waldhaus, Chuchro, 3 ks 1976 ČF, Neumann, Chuchro (1 ks stereo, dva kvadro SQ), jeden ks 1978 EMI Londýnská filharmonie, Rostropovič, Giulin (kvadro SQ) a 1 ks stereo Panton 1979 SOČR, Pešek, Veis. Praskají více či méně všechny, i ta nová z roku 2013 za 458,-, i když ta znatelně méně.
Dále mám tři CD tří různých provedení - Panton stereo 1988 Pražký symf. orchestr, Bělohlávek, Fukačová, 1 ks Supraphon stereo 1983, ČF, Angelica May, Neumann. Ze Supraphonline jsem si stáhl ve flac mono provedení 1952 (remaster 2013) ČF, Rostropovič, Talich a vyrobil si z něj CD, které můžu porovnat přímo s novou deskou LP 2013 Pure Analog neboť je to shodný záznam. Je jasné, že ani na jednom CD není jediný rušivý zvuk, způsobený technologií.
Když porovnávám napřímo LP z roku 2014 a mnou vyrobené CD od Supraphonline, ve hlasitých a středních pasážích to hraje s určitými, pro mne ale nepodstatnými rozdíly (obojí velmi pěkně a příjemně). V tichých pasážích ale nastupuje u LP slabý, jemně slyšitený šum drážky, který mi ale téměř nevadí, dá se na něj rychle zvyknout, není nepříjemný. Bohužel u LP mám nepříjemný pocit, že nevím okamžiku, kdy tam praskne či lupne a bohužel se to občas, ale de facto vždy, stane.
Možná, že ty posloucháš hudbu, kde jsou tyto jevy víceméně maskovány (tvrdý rock, metal ...) a pak to opravdu nevadí.
U vážné hudby s dlouhými velmi tichými pasážemi je to bohužel jinak.
Mám například nové dvojalbum LP Rattle that Lock od Gilmoura. Hraje velmi pěkně, ale praská bohužel také, díkybohu jen vzácně. Nahrál jsem si to i na cívkáč (dvoustopý REVOX A77, Maxell UD35, 19,05 cm/s). Moc rád to poslouchám, (krásný pocit, když se ty cívky točí a nádherně to hraje), ale prostě s vědomím, že to tam občas lupne. Mám i CD, pro chvíle, kdy si to chci vychutnat bez rušení...

Mikrob píše:Pro tebe je vysvětlení z knížky ptákovina, mně to ale vysvětluje, proč mi LP praskají prakticky všechny. Já neposlouchám metal a podobné druhy hudby, možná je to tím.

Napsal jsem přece, že netvrdím, že to vysvětlení z knížky není pravda. Jen pro mě není směrodatný, nepotřebuju vysvětlení proč maj desky praskat, když jedinej způsob jak to zjistit/ověřit si to, je poslech. Když poslechem zjistím že deska nepraská, jsem spokojenej a dál to nemá smysl řešit. A pokud praská i po vyprání, tak s tím bohužel stejně už nic nenaděláš a tudíž to z mýho pohledu opět nemá smysl řešit. Jak říkáš je to daný tou technologií.

Mikrob píše:Je jasné, že ani na jednom CD není jediný rušivý zvuk, způsobený technologií.

O tom se nepřu, ani netvrdím něco jiného. Ovšem pokud nebereš v potaz některý "geniální" remastery. Tam je kolikrát "rušivých zvuků" až dost, na můj vkus. I když to je způsobený spíš odfláknutím od toho kdo ten remaster dělá než technologií jako takovou a platí to i pro LP, takže...

Mikrob píše:Možná, že ty posloucháš hudbu, kde jsou tyto jevy víceméně maskovány (tvrdý rock, metal ...) a pak to opravdu nevadí.
U vážné hudby s dlouhými velmi tichými pasážemi je to bohužel jinak.

Já poslouchám všechno možný. Od vážný hudby přes pop až po metal. A i v metalových nahrávkách máš tichý pasáže, třeba začátky a konce písniček. Ale to jsou samozřejmě třeba jen vteřiny, takže se to dá snadno překousnout.
Hodně poslouchám třeba Mikea Oldfielda (mám od něj 15 desek) a některá jeho hudba má tichých pasáží (i docela dlouhých) taky dost, například Ommadawn (1975), QE2 (1980), Amarok (1990), The Songs Of Distant Earth (1994), Voyager (1996), Return to Ommadawn (2017)....
A třeba i u alba Faith od George Michaela by praskání a šumění bylo dost rušivý. Mám konkrétně tohle vydání (https://www.discogs.com/George-Michael- ... ase/413315) a stejně tak desky ABBA - Arrival (https://www.discogs.com/ABBA-Arrival/release/5351728), Voulez-Vous (https://www.discogs.com/ABBA-Voulez-Vou ... se/2469084) a Super Trouper (https://www.discogs.com/ABBA-Super-Trou ... se/2212636) ani jedna z těchhle čtyř desek mi za celou dobu nezapraská a nezašumí ani jedinkrát.
Na druhou stranu tu mám i desku Swansong od kapely Carcass (https://www.discogs.com/Carcass-Swanson ... se/5128086) a ta trošku praská i přes to, že to není zrovna hudba oplývající přemírou tíchých pasáží , ale není to tolik abych to ještě nezkousnul. Mám i horší kousky třeba Queen - Greatest Hits (https://www.discogs.com/Queen-Greatest- ... ort_order=). Ta je prakticky neposlouchatelná, ani táborák tahle nepraská.

Mikrob píše:Mám například nové dvojalbum LP Rattle that Lock od Gilmoura. Hraje velmi pěkně, ale praská bohužel také, díkybohu jen vzácně. Nahrál jsem si to i na cívkáč (dvoustopý REVOX A77, Maxell UD35, 19,05 cm/s). Moc rád to poslouchám, (krásný pocit, když se ty cívky točí a nádherně to hraje), ale prostě s vědomím, že to tam občas lupne. Mám i CD, pro chvíle, kdy si to chci vychutnat bez rušení...

Ono právě taky jde o to jak moc a jak často deska praská. Mě třeba sem tam nějaký to drobný lupnutí nevadí, ale pokud na to taky někdy nemám náladu, tak si prostě desku taky nepustím. Moc často se to ale nestává . Pokud mám to, co si chci pustit na desce, málokdy se rozhodnu pro CD.