a nic.
sice jsem to tak nějak tušil, ale jisté zklamání nemůžu popřít...
kdo mě zná, ví, že moje tvrzení, že o věci víc nevím není úplně košer. a ani se mi nechce opouštět naději, že to někomu k něčemu bude. bylo by to bez ní smutné.
vraťme se ke slovům toho, jenž sám sebe nechá titulovat jako Velký (a svým způsobem velkým i je a býval) a jehož erbovní heslo je pohrdlivé. toho, jenž ty své a na svém dokáže přivést až k extázím, ale běda, když se někdo jen snítkou otře o jeho dobře skryté slabiny. toho, jehož nejvěrnější v současnosti asi známý archetyp zván jest Saruman:
Na vliv vlnových efektů se můžeme dívat ještě z jiné stránky. Jestliže akustický zářič, jakým je např. reproduktor, umístíme v blízkosti odrazivé stěny, pak část vlny zářičem vyslané se od stěny odrazí, nejprve se vrátí k zářiči a pak okolo něj pokračuje dál do prostoru spolu s ostatními signály. To má dva důsledky. Především působením odražené vlny na zářič dochází ke změně jeho vlastností. A dále, všechny vlny, které se tohoto dění zúčastní, spolu interferují. Fyzikálně je to složitý proces, jehož výsledkem je velmi výrazné deformování frekvenční charakteristiky zářiče, které se kombinuje s efekty deformace frekvenční charakteristiky danými vlivem prostoru na poslech. Maximální zvlnění způsobené blízkostí stěn může přesáhnout 15 dB. Tento efekt je obecně nežádoucí a proto se nedoporučuje umísťovat reproduktory v blízkosti stěn, zejména pak ne v blízkosti koutů. Pokud je reproduktor umístěn v těsné blízkosti stěny nebo přímo v ní (tj. zapuštěn), nejsou tyto efekty zdaleka tak zlé. Nejhorší situace je při vzdálenostech v rozmezí 30 cm až 1 m. Je však zajímavé, že za určitých okolností se dá najít optimální umístění reproduktoru vůči stěně nebo stěnám, které ve výsledném efektu jakoby posune dolní mezní frekvenci reproduktoru směrem k nižším hodnotám, v optimálním případě až o jednu oktávu. Bohužel, nalezení takového optimálního umístění je nemožné bez velmi náročné měřící techniky. (Prostorová akustika na statku i v chaloupce)
jejich smysl mu společně s fází uniká. v jeho ústech je to pouhé zaklínadlo. technická řeč.
ale v čem tkví kouzlo? celá ta stať je o zvuku. ale zajímá nás zvuk? popravdě mnohé ano. ale zajímat by nás přece mělo jen jediné. a to je ten klíč. a to je ten pravý soulad. HUDBA.
proč a jak tedy najít ono optimální umístění beden vůči hranicím poslechového prostoru? a co vlastně ona vzájemná interference způsobuje?
hudební teorie ani terminologie mě nijak zvlášť nezajímá, ale myslím, že to správné slovo je že temperuje. nenápadně a zvolna mění odstupy harmonií. zkrátka rozlaďuje.
jako hudebníci musejí sladit své nástroje podle teploty v koncertním sále (od basy až k pikole), musí hifista sladit bedny s poslechovkou (od basů až po výšky). a jako nemůže v orchestru být třeba dechová sekce naladěná jinak než housle, nemůže také hifista řešit věci odděleně. nejde říct, že třeba za lokalizaci jsou odpovědné jen výšky. tomu, co se nahoře projevuje zejména jako lokalizace, tomu na basech odpovídá převážně temperace. ale nejsou to dvě (2) věci. jen jedna (1). plynule se proměňující součást sterea. a místem proměny jsou tomto případě "středy". další je například rytmus, jehož opačný konec nese jméno melodie. atd.
a kdo zná tohle tajemství, ten si zpívá.
jistě, vyznavač jednoho jednoduššího žánru má relativně větší šanci na úspěch i v blízkostí zdí, ale pro příznivce obecnějších závěrů je to pořád hodně loterie...
je opravdu zapotřebí zazpívat si, to nebyl žert. s Mládkem i Domingem. s ambientem i psytrance. i neškolený hlas se musí u známých věcí bez námahy a kdykoliv chytat. harmonie je mocná síla. když to nejde, nebo s něčím nejde a s jiným jo, není vzájemné ustavení v pořádku.
čekali jste něco složitého?
* * *
před pár dny jsem vyměnil kabátek u svých FB815. původní materiál Digital serie H2 za novější MDF Conductor serie. už dříve jsem věděl, že tady něco neštymuje, ale nebylo jak to zjistit. bože, byly to ale hnusné časy mít v systému dva tucty průserů. jak najít problém? - jenom dřina a dřina a radosti pomálu. teď už je to láska a legrace: MDF jistě není nejhorší, ale proti H2 je to sračka - rezonuje a kazí zvuk - vteřinu dvě to bylo naprosto jasné. a to jsou ty moje 815ky poměrně malé a stěny mají 2cm, předek dokonce 3cm tlustý! prostě Philips šel tehdy ve spirále k zemi. přesto bych téhle firmě chtěl vzdát hold - je to moje největší srdcovka: na konci 80.let dělali absolutní top hifi (s vyvrcholením legendární osmistovkovou řadou). neskutečné technické zázemí dané silou objemu prodeje bílého zboží a tým obdivuhodných lidí - a patenty a špičková řešení se jenom hrnuly... (třeba některé současné astronomicky drahé přehrávače Wadia jsou jen kopie jejich CD960, jak příznivci jednoho polského mládence jistě dobře vědí (tímto zdravím Tropickou Květenu, protože neumí čésky

))
naštěstí. jinak už by dávno skončili jak se říká v propadlišti dějin. moc bych jim přál, aby se vrátili zpátky na špici. no, snad se pomalu blýská na lepší časy...
FB815 jsou famózní. o H2 už jsem mluvil. a společně se sfázováním repráků (tímto se ti efičáku zpětně omlouvám, potřeboval jsem na toto téma slyšet názor jednoho ze dvou slyšících hifistů, kteří ke mně kdy přišli trošku víc, a na předpřípravné proslovy prostě nebyl čas - navíc by to celou záležitost bezpodmínečně ovlivnilo), neboli konstrukcí výhybky, je samotná bedna na bedně to nejdůležitější. všechno ostatní se dá pořešit nebo je obecně na takové úrovni, že no problem. i v tomhle excelují. absolutně mizející bedny. nehrajou. jen tak a kdo ví proč si stojí v poslechovce. už ani nepamatuju, kdy jsem je slyšel vydat nějaký tón...
výhybka není složitá a je vyřešená tak, že všechny repráky chodí stejně, což je výhodné pro jejich vzájemné provázání. "protipohyb" střeďáku byl jednou ze slabin jiných uzavřených třípásem, které jsem měl a měl rád - ARS1038.
ale ani jinak nejsou k zahození. třeba výškáč Supronyl nenabídne nic blyštivého a opojného - ale je tam všechno. sonusfabeři ví, co jsem tím chtěl zhruba říct. atd.
souhlasím s lachimem, že tou opravovou prověrkou systému není ohulit frenkáče, ale klasická hudba. symfonie. opera. atd.
jak si stojí mezi místními hifisty méně obvyklý až exotický systém, složený z počítačového filtru, starého šrotu a náhodných kupů z druhé ruky, nebezpečně tenkých drátů ze skládky komunálních odpadů a prehistorických, vyhuleně postavených reproškopků od výrobce holících strojků?
může něco takového vůbec hrát? o nějakém ušlechtilém zvuku samozřejmě vůbec nemluvme...
je s notnou dávkou fantazie charakterem blíž k vřelým emocím a malebným barvám lamp, nebo září téměř nulovým zkreslením a precizností povedených tranzistorů?
je to éterický poeta, nebo našlapaný pařmen?
kreslí v nejjemějších detailech?
unáší jako sibiřský veletok?
???