Poslední dobou mě dojme skoro všechno, u některé "vážné" hudby brečím a vůbec se za to nestydím.
Tak pardon za reakci "mimo mísu" a hudbě zdar!
Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
-
pepazdepa3
- Příspěvky: 166
- Registrován: 09 led 2018 08:02
- Kontaktovat uživatele:
- Vybavení
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Oldear: jen jsem si vzpomněl na "divoké devadesátky" a potřeboval jsem se vypsat z jedné vzpomínky...
Poslední dobou mě dojme skoro všechno, u některé "vážné" hudby brečím a vůbec se za to nestydím.
Tak pardon za reakci "mimo mísu" a hudbě zdar!
Poslední dobou mě dojme skoro všechno, u některé "vážné" hudby brečím a vůbec se za to nestydím.
Tak pardon za reakci "mimo mísu" a hudbě zdar!
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
OK, v poho.
-
Dark side of the moon
- Příspěvky: 955
- Registrován: 28 čer 2019 14:38
- Kontaktovat uživatele:
- Vybavení
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Diskuze trochu přeskakuje mezi více tématy, přesto bych ale uvedl toto:
Vyloučíme-li téma loudness war (ano, je to průšvih, většina nových nahrávek i remixů/remasterů tím trpí a nahrávku s nízkým DR již nelze následně ničím napravit), tak současný stav techniky (jak nahrávací tak reprodukční) skutečně umožňuje výrazně dokonalejší (tedy věrnější) záznam i reprodukci hudby.
Původní nahrávky rockové a popové hudby z 60. - 70. let jsou většinou velmi kvalitní (neplatí to však vždy a to ani u známých interpretů), ale výsledné mixy/mastery tehdy byly většinově určeny pro vinyl a to sebou neslo nutnost tlumit okraje frekvenčního pásma, zejména basů. Což bylo patrné zejména u rockové hudby. Následně to většina posluchačů alespoň částečně eliminovala při přehrávání zvýrazněním spodního pásma a to buď korekcemi na zesilovači, umístěním reproduktorů v místnosti, případně volbou beden a kombinací všech těchto možností. Málokdo v té době poslouchal "narovno", ať už si to uvědomoval nebo ne. Pouhé vypnutí korekcí na zesilovači (direct mode) rovný průběh frekvencí nezaručilo, to je ti všem asi jasné (omezilo šum a zkreslení, to ano).
Pokud si dnes pustíme dobové nahrávky tak, aby v poslechovém místě byl skutečně "rovný" průběh, pak prostě znějí ploše, "plechově". Samozřejmě liší se to nahrávka od nahrávky, záleží především na tom, jak moc jsou spodní frekvence v masteru utlumeny nebo snad dokonce ořezány úplně.
Já proto třeba cestu kvalitních remasterů nezavrhuji (opět jen pro vyloučení případných diskuzí - kvalitní remaster není a nemůže být s nízkým DR), mohou přinést výrazné zlepšení technické kvality původní nahrávky, zejména pokus jsou k dispozici původní pásky se samostatnými stopami jednotlivých nástrojů.
Poslouchat rockové nahrávky s výrazně utlumeným/ořezaným spodním pásmem není to pravé ořechové.
Vyloučíme-li téma loudness war (ano, je to průšvih, většina nových nahrávek i remixů/remasterů tím trpí a nahrávku s nízkým DR již nelze následně ničím napravit), tak současný stav techniky (jak nahrávací tak reprodukční) skutečně umožňuje výrazně dokonalejší (tedy věrnější) záznam i reprodukci hudby.
Původní nahrávky rockové a popové hudby z 60. - 70. let jsou většinou velmi kvalitní (neplatí to však vždy a to ani u známých interpretů), ale výsledné mixy/mastery tehdy byly většinově určeny pro vinyl a to sebou neslo nutnost tlumit okraje frekvenčního pásma, zejména basů. Což bylo patrné zejména u rockové hudby. Následně to většina posluchačů alespoň částečně eliminovala při přehrávání zvýrazněním spodního pásma a to buď korekcemi na zesilovači, umístěním reproduktorů v místnosti, případně volbou beden a kombinací všech těchto možností. Málokdo v té době poslouchal "narovno", ať už si to uvědomoval nebo ne. Pouhé vypnutí korekcí na zesilovači (direct mode) rovný průběh frekvencí nezaručilo, to je ti všem asi jasné (omezilo šum a zkreslení, to ano).
Pokud si dnes pustíme dobové nahrávky tak, aby v poslechovém místě byl skutečně "rovný" průběh, pak prostě znějí ploše, "plechově". Samozřejmě liší se to nahrávka od nahrávky, záleží především na tom, jak moc jsou spodní frekvence v masteru utlumeny nebo snad dokonce ořezány úplně.
Já proto třeba cestu kvalitních remasterů nezavrhuji (opět jen pro vyloučení případných diskuzí - kvalitní remaster není a nemůže být s nízkým DR), mohou přinést výrazné zlepšení technické kvality původní nahrávky, zejména pokus jsou k dispozici původní pásky se samostatnými stopami jednotlivých nástrojů.
Poslouchat rockové nahrávky s výrazně utlumeným/ořezaným spodním pásmem není to pravé ořechové.
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Poslouchat rockové nahrávky s výrazně utlumeným/ořezaným spodním pásmem není to pravé ořechové.
Tu si myslím že je presne jadro celej tejto diskusie...
Ak to tak vtedy, na vtedy dostupnej technike, s nejakým zámerom nahrali, ja osobne ako rockový fanúšik to prijmem. Nebudem sa snažiť v rámci dnešných možností "znásilňovať nahrávku", radšej to vypočujem tak ako to mysleli vtedy.
Ale verím že v tomto aspekte nedôjde ku zhode nikdy....
Tu si myslím že je presne jadro celej tejto diskusie...
Ak to tak vtedy, na vtedy dostupnej technike, s nejakým zámerom nahrali, ja osobne ako rockový fanúšik to prijmem. Nebudem sa snažiť v rámci dnešných možností "znásilňovať nahrávku", radšej to vypočujem tak ako to mysleli vtedy.
Ale verím že v tomto aspekte nedôjde ku zhode nikdy....
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Oni to vtedy nemysleli,původní nahrávky na profesionálních magnetofonech při rychlosti magnetofonového pásku 38 nebo 72 cm/sako to mysleli vtedy
byly velmi kvalitní.Za všechno může gramofonový mastering,jak výše popisuje Dark side.Ten se koneckonců používá dodnes i při současném digitálním nahrávání.
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
U těch nahrávek na LP je potřeba se na to podívat z více rovin.
1, Ano na všech LP deskách je nějaký ořez. Sám jsem byl zvědaví jak to asi vypadá. A provedl jsem si u pár desek vlasní měření. A konkrétně je ten "výrazný" ořez pouze na výškách. To klidně už ve 14kHz (což je pro lidi po 40ce úplně dostatečné
). Běžně 16-18kHz. A je to hlavně z důvodů, že chtěli nacpat co nejdelší stopu na jednu stranu desky. U basů to je ořez většinou na 40Hz. Což je pro tu dobu a hudební styly stále ještě v pohodě. Například u nových desek vážné hudby od Sony Classical jsem naměřil basy i 20Hz. A to jak kvalitně, jsou desky udělané je většinou vidět na první pohled. Pokud je na straně do 15 minut záznamu budou ořezány velmi málo.
Ano je mnoho desek šíleně ořezáno. Ale jsou to ve většině případů úplně obyčejné, hlavně popíkové věci pro masy lidí.
2, Další věc je na čem se dnes poslouchá. Řada lidí má doma hrozný šroty(gramofony) ze kterých ty basy prostě nevydolujete!
3, Mám zkušenost takovou, že konkrétní styly, hrají lépe na technice té doby. Například Jazz z 60 let, je nejlepší s přenoskou SPU a k tomu horny s lampou. V této sestavě to dostane úplně jiný rozměr. A zase pro rock byli pro tu dobu v módě Denon 103 nebo Grado prestige + tranzistor a 3p bedny klasik velkého regál stylu, co se dnes vrací do módy. A nikdo by v té době neřekl že to hraje špatně, nebo že jsou to nedokonalé nahrávky. To zvukové ořezání bylo úměrné té době a stylu. Stejně jako dnes s LW, kde se ořezává dynamicky rozsah, protože se poslouchá na nekvalitním zařízení. Pro velké masy lidí, kteří poslouchají hudbu v peckách u mobilu, radií v autě atp. Je zvuk taky maximálně kvalitní. A vůbec nepozorují že by bylo něco špatně..
1, Ano na všech LP deskách je nějaký ořez. Sám jsem byl zvědaví jak to asi vypadá. A provedl jsem si u pár desek vlasní měření. A konkrétně je ten "výrazný" ořez pouze na výškách. To klidně už ve 14kHz (což je pro lidi po 40ce úplně dostatečné
). Běžně 16-18kHz. A je to hlavně z důvodů, že chtěli nacpat co nejdelší stopu na jednu stranu desky. U basů to je ořez většinou na 40Hz. Což je pro tu dobu a hudební styly stále ještě v pohodě. Například u nových desek vážné hudby od Sony Classical jsem naměřil basy i 20Hz. A to jak kvalitně, jsou desky udělané je většinou vidět na první pohled. Pokud je na straně do 15 minut záznamu budou ořezány velmi málo.Ano je mnoho desek šíleně ořezáno. Ale jsou to ve většině případů úplně obyčejné, hlavně popíkové věci pro masy lidí.
2, Další věc je na čem se dnes poslouchá. Řada lidí má doma hrozný šroty(gramofony) ze kterých ty basy prostě nevydolujete!
3, Mám zkušenost takovou, že konkrétní styly, hrají lépe na technice té doby. Například Jazz z 60 let, je nejlepší s přenoskou SPU a k tomu horny s lampou. V této sestavě to dostane úplně jiný rozměr. A zase pro rock byli pro tu dobu v módě Denon 103 nebo Grado prestige + tranzistor a 3p bedny klasik velkého regál stylu, co se dnes vrací do módy. A nikdo by v té době neřekl že to hraje špatně, nebo že jsou to nedokonalé nahrávky. To zvukové ořezání bylo úměrné té době a stylu. Stejně jako dnes s LW, kde se ořezává dynamicky rozsah, protože se poslouchá na nekvalitním zařízení. Pro velké masy lidí, kteří poslouchají hudbu v peckách u mobilu, radií v autě atp. Je zvuk taky maximálně kvalitní. A vůbec nepozorují že by bylo něco špatně..
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Je to tak jak píše weiron, neřezalo se ani tak na basech, ale právě na výškách. I některé staré LP, pokud to nahrávka obsahovala, hrajou super basy a dle příměru Dasty Vám to sroluje ponožky. Reprodukce basů na LP je záležitostí kvality techniky.
Stačí si pustit LP Dire Straits - Brothers in Arms, kde byly basy super i u té původní z roku 1985, ale pozdější vydání na 2LP 45 RPN je to o něčem jiném. Tam běhaj v rovině basy 30 Hz a to je snad pro každého Hifistu dostatečné. Podobné je to u 2LP 45 RPN Within Temptation – Resist a je plno dalších, stačí jen vybírat.
Ano, dnešní LP mají digitální mastering, ale i tak hraje většina perfektně. Pokud je něco ořezané, tak basy to určitě nejsou, možná výšky, ale to je "Oldearovi" už jedno. Bohužel v některých prípadech i u LP ( kromě klasiky ) se začíná projevovat LW a to je nechci podezřívat, že základem byl pro LP ten zprzněný mastering pro DA, např. CD a pod.
Stačí si pustit LP Dire Straits - Brothers in Arms, kde byly basy super i u té původní z roku 1985, ale pozdější vydání na 2LP 45 RPN je to o něčem jiném. Tam běhaj v rovině basy 30 Hz a to je snad pro každého Hifistu dostatečné. Podobné je to u 2LP 45 RPN Within Temptation – Resist a je plno dalších, stačí jen vybírat.
Ano, dnešní LP mají digitální mastering, ale i tak hraje většina perfektně. Pokud je něco ořezané, tak basy to určitě nejsou, možná výšky, ale to je "Oldearovi" už jedno. Bohužel v některých prípadech i u LP ( kromě klasiky ) se začíná projevovat LW a to je nechci podezřívat, že základem byl pro LP ten zprzněný mastering pro DA, např. CD a pod.
-
Dark side of the moon
- Příspěvky: 955
- Registrován: 28 čer 2019 14:38
- Kontaktovat uživatele:
- Vybavení
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Jak jsem psal, ve většině případů šlo utlumení (snížení hlasitosti, ne o tvrdý ořez), to pozvolně začínalo už někde okolo 100 - 120 Hz a postupně se útlum zvětšoval k nižším frekvencím, pod 50 - 40 Hz už většinou nebylo nic. A nešlo o záměr, byla to nutnost vzhledem k úrovni tehdejší domácí reprodukční techniky - viz. příspěvek od Tomáše. Byly dokonce i případy, kdy se toto tlumení (mastering) muselo dodatečně upravovat, protože zákazníci vraceli desky jako vadné - přeskakovala jim jehla v drážkách 
. Známý je např. případ vydavatelství Motown (od té doby probíhala výstupní kontrola kvality i na běžných gramofonech té doby - a ten plechový zvuk jejich nahrávek se stal "legendární"), ale jsou i jiné.
A nejvíce tím byly postiženy vzhledem k svému charakteru právě bicí nástroje. Jejichž záznam a následně reprodukce v domácích podmínkách je obtížná i dnes, natož tenkrát. Nehledě na to, že bicí potichu nikdy nebudou znít jako bicí. A ve správné hlasitosti je doma v podstatě nemůže poslouchat skoro nikdo. A při tichém poslechu se jejich pravý charakter ze všech nástrojů vytrácí asi nejdřív.
weiron:
"Mám zkušenost takovou, že konkrétní styly, hrají lépe na technice té doby."
Ano, s tím lze souhlasit. Mastering tomu odpovídal, počítal s tím. Pak se jedná o "dobový" poslech se vším všudy, to je jedna z možných cest. Já mám ale jiné preference.
Já jsem vždy bral vinyl jako v té době nejkvalitnější zdroj hudby (vlastně jediný, snad ještě rádiové vysílání FM), ale vždy jsem vnímal ty nutné kompromisy.
Přispěla k tomu i osobní zkušenost - na konci 70 let jsem měl možnost porovnat poloprofesionální nahrávku amatérské skupiny (songy od Led Zeppelin a Deep Purple) pořízenou na kotoučový magnetofon Revox s originály na LP.
Ten zvuk LP neměl vůbec šanci.
. Známý je např. případ vydavatelství Motown (od té doby probíhala výstupní kontrola kvality i na běžných gramofonech té doby - a ten plechový zvuk jejich nahrávek se stal "legendární"), ale jsou i jiné.A nejvíce tím byly postiženy vzhledem k svému charakteru právě bicí nástroje. Jejichž záznam a následně reprodukce v domácích podmínkách je obtížná i dnes, natož tenkrát. Nehledě na to, že bicí potichu nikdy nebudou znít jako bicí. A ve správné hlasitosti je doma v podstatě nemůže poslouchat skoro nikdo. A při tichém poslechu se jejich pravý charakter ze všech nástrojů vytrácí asi nejdřív.
weiron:
"Mám zkušenost takovou, že konkrétní styly, hrají lépe na technice té doby."
Ano, s tím lze souhlasit. Mastering tomu odpovídal, počítal s tím. Pak se jedná o "dobový" poslech se vším všudy, to je jedna z možných cest. Já mám ale jiné preference.
Já jsem vždy bral vinyl jako v té době nejkvalitnější zdroj hudby (vlastně jediný, snad ještě rádiové vysílání FM), ale vždy jsem vnímal ty nutné kompromisy.
Přispěla k tomu i osobní zkušenost - na konci 70 let jsem měl možnost porovnat poloprofesionální nahrávku amatérské skupiny (songy od Led Zeppelin a Deep Purple) pořízenou na kotoučový magnetofon Revox s originály na LP.
Ten zvuk LP neměl vůbec šanci.
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Studiový master tape, a z něj provedený sub master pro LP, to jsou dva různé vesmíry. Vůbec bych je nesrovnával v tématu "Kvalita nahrávání hudby v 70. letech". Nějaký ořez pro vyrobení matrice je v daném tématu irelevantní. To sem může zatáhnout technický antitalent, který míchá hrušky z jabkama a neví o tom.
Bavme se o kvalitě nahrávání, jak je v názvu určeno. Následně zmrvit se dá všechno, ale to nic neříká o primární nahrávce.
Bavme se o kvalitě nahrávání, jak je v názvu určeno. Následně zmrvit se dá všechno, ale to nic neříká o primární nahrávce.
-
Dark side of the moon
- Příspěvky: 955
- Registrován: 28 čer 2019 14:38
- Kontaktovat uživatele:
- Vybavení
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Název tomuto vláknu dal jeho zakladatel "ruinin" a z jeho prvního příspěvku je zcela jasné o co mu šlo.
Ano, ten název není zcela přesný a následná diskuze se přirozeně týká více navzájem souvisejících témat, nicméně evidentně zaujala.
Nepochopení a urážení diskutujících ze strany Antonyho na tom nic nezmění, ale zaplevelit vlákno jako v mnoha dalších případech to dokáže spolehlivě
.
Ano, ten název není zcela přesný a následná diskuze se přirozeně týká více navzájem souvisejících témat, nicméně evidentně zaujala.
Nepochopení a urážení diskutujících ze strany Antonyho na tom nic nezmění, ale zaplevelit vlákno jako v mnoha dalších případech to dokáže spolehlivě
.Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Pořád stejná písnička. Jedinec DSOTM svoje technické neznalosti schovává za výmysly o urážení a plevelení. Je to ubohé a trapné, a setrvale tím projevuje neschopnost psát korektně k věci.
Debata je o kvalitě nahrávání v 70. letech. Nahrávání je získávání studiového záznamu jednotlivých nástrojových stop, které jsou následně podrobeny mixu, z něhož vznikne master tape. Co následuje dál, jestli z master tape vyrobíme sub master pro MC, LP, 8-track, různé druhy digitálu, to je až následné zpracování nahraného materiálu. To, co posluchač doma může slyšet, je kombinace vlastností master tape + master pro daný nosič + reprodukční řetězec. Problémem je, že negativně zvuk nejvíce ovlivňují kroky 2 a 3, které jsou navíc silně proměnné. Krok 1. je etalon, ten jediný říká, jaké úrovně kvality nahrávka skutečně je. Otázkou zůstává, jak se k němu co nejblíže dostat, abychom se o něm vůbec mohli bavit.
Debata je o kvalitě nahrávání v 70. letech. Nahrávání je získávání studiového záznamu jednotlivých nástrojových stop, které jsou následně podrobeny mixu, z něhož vznikne master tape. Co následuje dál, jestli z master tape vyrobíme sub master pro MC, LP, 8-track, různé druhy digitálu, to je až následné zpracování nahraného materiálu. To, co posluchač doma může slyšet, je kombinace vlastností master tape + master pro daný nosič + reprodukční řetězec. Problémem je, že negativně zvuk nejvíce ovlivňují kroky 2 a 3, které jsou navíc silně proměnné. Krok 1. je etalon, ten jediný říká, jaké úrovně kvality nahrávka skutečně je. Otázkou zůstává, jak se k němu co nejblíže dostat, abychom se o něm vůbec mohli bavit.
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Niekedy v roku 1999 som si kúpil normálne v kamennom music shope maďarské CD Uriah Heep-best of(Euroton/pop classic). Neviem, čo s tým ten maďarský zvukový technik urobil ,ale taký dynamický a zároveň vzdušný zvuk plný energie...tak z toho som spadol na prdel. Žiadne radové CD, výberovka, alebo antológia od Uriah Heep sa na tento zvuk nechytá! Kto má toto CD v zbierke, ten to potvrdí. V nedeľu som si to CD po dlhom čase pustil ...a konštatujem ,že unikát ! 
- Přílohy
-
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
To je podobné, jako případ Wish You Were Here, kdy se LP verzí znalí audiofilové shodují na DDR vydání Amiga, jako na jednom z nejlépe znějících.
Možná šlo jen o to, že východoevropský technik na nic nehrabal, nic "nevylepšoval". Tím také nic nepodělal a ku prospěchu věci zůstal zachován autentický charakter původní nahrávky.
Možná šlo jen o to, že východoevropský technik na nic nehrabal, nic "nevylepšoval". Tím také nic nepodělal a ku prospěchu věci zůstal zachován autentický charakter původní nahrávky.
-
Dark side of the moon
- Příspěvky: 955
- Registrován: 28 čer 2019 14:38
- Kontaktovat uživatele:
- Vybavení
Re: Kvalita nahrávání hudby v 70. letech
Ne Antony, nemáš pravdu. Přečti si kromě názvu vlákna alespoň první příspěvek jeho zakladatele.Antony píše: ↑07 led 2026 14:56Pořád stejná písnička. Jedinec DSOTM svoje technické neznalosti schovává za výmysly o urážení a plevelení. Je to ubohé a trapné, a setrvale tím projevuje neschopnost psát korektně k věci.
Debata je o kvalitě nahrávání v 70. letech. Nahrávání je získávání studiového záznamu jednotlivých nástrojových stop, které jsou následně podrobeny mixu, z něhož vznikne master tape. Co následuje dál, jestli z master tape vyrobíme sub master pro MC, LP, 8-track, různé druhy digitálu, to je až následné zpracování nahraného materiálu. To, co posluchač doma může slyšet, je kombinace vlastností master tape + master pro daný nosič + reprodukční řetězec. Problémem je, že negativně zvuk nejvíce ovlivňují kroky 2 a 3, které jsou navíc silně proměnné. Krok 1. je etalon, ten jediný říká, jaké úrovně kvality nahrávka skutečně je. Otázkou zůstává, jak se k němu co nejblíže dostat, abychom se o něm vůbec mohli bavit.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů