Ano, je to poměrně zvláštní.
Taky nedovedu pochopit, že velkobednisti nejsou schopni uznat, že menší sloupky dokážou nabídnout trochu jiný druh zážitku než velké sloupy, že mají své silné stránky. Oni tvrdí, že velké sloupy mají všechno to, co malé, plus navíc jsou schopné dodat pořádný akustický tlak, který ty malé v takové míře prostě nedodají.
Přitom všechno říká, že to není pravda.
Možná nejlepší bedny současnosti, ATC SCM40, mají 16cm basák a hrajou od 48Hz (-6dB).
Prodávají se malé dvoupásmové sloupky už ve své druhé verzi Magico S1 Mk II za skoro 17t USD a kupce mají.
Majitelé jak prvních, tak druhých nejsou přece týpci, co nikdy neslyšeli pořádné sloupy v dobré poslechovce nebo by si ty pořádné sloupy nemohli dovolit. A přesto volí tyhle "prcky".
Proč? Proč kupují něco horšího, když nemusí?
Napadá mě jen jediná odpověď -- nachází v jejich projevu něco, co žádné megasloupy prostě nedokážou a je jedno, že si to megasloupaři nejsou schopni připustit...
Mimochodem na Hi-Fi Voice právě vyšle recenze jiných malých sloupků, ze kterých "britskost" vyloženě sálá:
https://www.hifi-voice.com/testy-a-rece ... motive-sx1
Dělička 3,8kHz, 2,5 pásma v hranaté krabici, naprostá britská klasika...
Přemýšlel jsem, proč tenhle typ dělí většinou kolem 3,5 až 3,8 kHz, protože z mnoha důvodů je to pro dvojpásma praktičtější někde mezi 2 až 2,8 kHz.
Odpověď jsem možná našel na straně 213 Syrového Hudební akustiky.
Hovoří se tam o dlouhodobě zprůměrovaných spektrech řeči, zpěvního hlasu a symfonického orchestru, o tzv. pěveckých formantech. Jedná se vlastně o prosazení se zpěváka vůči zvuku orchestru. Spektrálně i intenzitně jsou oba dlouho ve shodě, podstatný rozdíl ovšem přichází v oblasti mezi 2-3kHz - a to jak spektrálně, tak intenzitně (viz obr. 6.11) - proto je asi dobré, aby tuhle část spektra pořád hrál čistě středobas, než aby tam byla dělička nebo maličký výškáč.
Možná proto tenhle typ beden, kterému říkám typicky britský, dokáže hrát tak magicky lidský zpěv. Na takových prccích se dá v klidu poslouchat i opera...


