Tak mě napadá při pohledu na ceny mnoha značek zda je HiFi v posledních letech o zvuku či jen o honbě za penězi. Upřímně řečeno, myslím že některé značky se utrhly jaksi z řetězu a jejich ceny sériově vyráběných komponentů už nemají se zvukem a výrobními náklady nic společného. Dnes již nejsou žádné vyjímky ceny 500tis. a mnohem výš při výrobě komponentu s pár součástkami srovnáme li to třeba s auty, která jsou taky velmi lukrativním obchodem ale HiFi jde ještě mnohem, mnohem dál. Sám nejsem žáden šetřílek a do Hifi jsem na naše poměry vrazil dost peněz, ale to co se děje v posledních letech, mě přimělo k otázce zda je HiFi už vůbec o zvuku či už jen o puncu luxusu a to hlavní tedy zvuk je až druhořadý. Dokážu pochopit bednu na zakázku za milión i výš ale sériově vyrobenou bednu či zesilovač za mega to už mi hlava moc nebere. A tak si říkám kde tohle skončí a není li tohle konec toho co máme nejradši, tedy HiFi?

Ty obecně vysoké ceny HiFi techniky souvisí s tím, že je určena primárně pro země, kde jsou jiné ekonomické reálie, než u nás. Dalším nepříjemným (byť spíše už jen sekundárním) faktorem ovlivňujícím ceny audio komponentů v tuzemsku bylo oslabení koruny v r. 2013. To nechť není chápáno jako nějaká obhajoba těch mnohdy nesmyslně vysokých částek za "highend", ale jako stručné shrnutí fakt.

Jinak český chasník se může i přes výše naznačené nesnáze přecejen dopracovat k dražším audio komponentům, a to např. koupí z druhé ruky. Pokud není potřeba vlastnictví zahraniční "exkluzivní" HiFi techniky příliš silná, lze také podpořit české a slovenské výrobce kvalitních audio produktů a pořídit se aparát za budget price u nich (BVaudio; Customworks/SPaudio; VMaudio etc..).

Ceny špičkového Hi Fi byly vždy vysoké a pro mnohé z nás nedosažitelné. Už za bolševika jsem nosem drhnul sklo Tuzexu a tál při pohledu na západní mašinky. Za některými výrobky, byť se zdají jednoduché, stojí hromada času zkoušení, výzkumu a hledání materiálů. A za další, tyhle strojky se nevyrábí ve velkých sériích …
A prodejci taky z něčeho musejí žít.
Nakonec se nám na trh vloudila Čína a jejich výrobky již teď mají kvalitu (některé) a úplně jinou, dostupnější cenu.
Kdyby to bylo jinak, každý z nás by doma měl tu nejvymazlenější poslechovku s tím nej, co je k mání.
Kvalita vždy něco stála.

Fidas píše:Za některými výrobky, byť se zdají jednoduché, stojí hromada času zkoušení, výzkumu a hledání materiálů.

Obávám se, že až na velmi ojedinělé případy jde o klasický případ, kdy je přání otcem myšlenky..

typická je renesance gramofonů vinylových brousků: starožitnost a dekorace interiéru pro zazobané snoby co o audio hi-fi nemaj páry, shit který 30 let odpočíval v igelitovém pytli na poličce garáže či na půdě, ALE: to se dneska nosí tak jen do toho
PS. socialistický Tuzex byl bazar Evropy, neprodejných poruchových šuntů, výkladní skříň "vyspělého kapitalismu" za ceny deformované až k nevíře

Základní HiFi aparatura přijde na 2-3 průměrné platy. To platilo před lety (spíše 3 až 4, kdy bylo dráž) a platí to i dnes

Za některými výrobky, byť se zdají jednoduché, stojí hromada času zkoušení, výzkumu a hledání materiálů.

No, napríklad tu, ground box. Ale možno je tam vnútri zlatý prach ,alebo prach z Mesiaca?

Bože, to je kecal, ten Těšíňák z nádražky.

V době Tuzexů jsme na tom byli tak nějak plus minus všichni stejně.
Samozřejmě bylo dost těch, co měli podstatně víc,ale...

V roce 1986 jsem si kupoval Technicse. Stály mne ty tři komponenty s low cost žebříčku( z 5 ti cenové řady jsem měl tu 3-4.) skoro tehdejší roční plat.
Měl jsem tehdy plat jako drtivá většina středoškoláků ve fabrice. Dělník měl víc.
Kdybych měl celý dnešní roční plat dát za hifi, tak si koupím k...a kvalitnější a lepší zařízení než tehdy.
A má to tak mnoho jiných.
Kvalita aparátů šla opravdu dost dopředu.Myslím, hlavně tedy bedny. Ale na rozdíl od tehdy, je dnes z čeho vybírat. A každej ví, jak se ceny pohybují a každej by chtěl víc než na co má.
I dnes je dost výrobků za "normální" ceny. Ale prakticky každej dnes, z pohledu těch mnoha supermašinek, opovržlivě koukne na výrobek značek XYZ za 10-15-20 tisíc.
Přitom se tam dají najít i dost dobré kousky.
No, že se díky možnostem kupujících i přeplnil trh mnohými zlatoprašnýnými voodoo nabídkami a prázdnými škatulaty za šílený ceny, je taky pravda.

Z druhé strany, proč to nezkoušet prodat na xnásobek ceny, když to lidi kupují, ne?
Když jsou troubové a neumí si vybrat? Nebo snobi? Je nabídka a poptávka. A dokud lidi kupují, tak ceny půjdou nahoru.

Jako malej žabař jsem si umanul, že si pořídím od kámoše CD player (nejdražší položku sestavy), tak jsem na něj sháněl finance (kapesný), to trvalo asi půl roku. Ale absolutně vůbec nic jiného jsem si nekupoval. To bylo docela dost krutý odolat jiným nástrahám. Když mi ho kamarád při svém upgradu prodal, tak jsem poslouchal na nějaký obyčejný sluchátka jen 2 CD placky, na který mi zbyly prašule. Dalšího půl roku jsem už si kupoval věci nesouvisející s muzikou a další víc než půl rok jsem sháněl finance na další komponenty. Takže na "celou sestavu" tj. CD+zes+3p repro jsem začal hrát asi až po 1 a 3/4 roce. Dnešní nákladnější sestavu jsem dával do kupy (už jen !) přes 3,5 roku. To uvádím jen pro dokreslení, jak dlouho asi může trvat sestavit aparaturu (bez ohledu na finance, protože vždy je to drahý). Asi 80% lidu se tak dlouho čekat nechce a za muziku vynaložit docela velký finance to už taky není moc zvykem. Ale mobil s jablkem za 20ku je kupodivu OK. Dneska je velmi široká nabídka kvalitních přístrojů a techniky, spíše je to o osobních prioritách.

Na Tuzex nemám zrovna ty nejlepší vzpomínky. Arogantní prodavači, zboží vesměs předražené, přičemž šlo o kategorii entry level. V té době bylo asi v(ý)hodnější pořídit aparát z domácích zdrojů (Elektronika; Tesla). Základní sestava se dala tehdy pořídit zhruba za nějakých 10-15000,- Kč a hrálo to srovnatelně (nebo i lépe), jako ty tuzexové šmejdy..

To ze hlavne posledni roky jdou ceny dost znatelne nahoru i ve "stredni tride" komponent je urcite hodne neprijemny fakt, ale zaroven je i cim dal vetsi problem se nejak orientovat v dnesni siroke nabidce a najit odpovidajici kvalitu za rozumnou cenu a odfiltrovat zbytyecne predrazene nebo kvalitou cene neodpovidajici veci ... Vyrobku je spousta, ale tezko se vybira (jednak by clovek musel sjezdit republiku, jednak poslech nekde ve studiu je vetsinou o necem jinym nez pak doma, kazdy prodejce se pochopitelne snazi udat to co ma atd.). Recenzim se uz dneska vubec neda verit, stejne tak nazorum lidi na internetu (jednak co clovek to nazor, ale dneska uz je na nejspis spousta hodnoceni uzivatelu podvrzenych ..)

Dinosaurjr píše:spíše je to o osobních prioritách.

Absolutně s tebou souhlasím, místo hifi jsem mohl mít vcelku fajn káru, nemám a jsem tomu rád, raději poslouchám. Ale tímto tématem jsem spíš myslel třeba takové nešvary které ku konci své kariéry provedl Technics se svými Tape Decky. Bylo to již v době kdy značka šla tzv. do kopru ale byla ještě pro mnohé symbolem kvality a skvělého zvuku což už v té době bylo jen zbožné přání ani ne tak firmy jako spíš zákazníků, cca rok1990. Firma totiž přišla s geniálním nápadem jak jeden stroj prodat hned 5x. Všechny své Tape Decky vybavila stejnou elektronikou i mechanikou bylo to tehdy tuším 5 přístrojů cenově různě odstupňovaných a jejich kvalita se lišila pouze mírnými rozdíly v krabici a seřízením předmagnetizace, takže když tohle prasklo byla to poměrně pěkná rána hlavně pro ty zákazníky jenž si koupili nejvyšší modely kde šla předmagnetizace seřídit přímo bez zasahování do přístroje (vím to mám jej doma pod postelí ) a za tento "luxus" zaplatili o 100% větší částku než štastlivci s nejnižším modelem kterým postačil šroubovák a pět minut času na doladění. No a abych to shrnul nemáte někdy pocit že některé firmy tohle provádějí znovu a znovu a za mnohem větší prachy, byť to maskují svým označením MK II atd....

To není dojem.

Mnoho je jich takových.

Moje "nejoblíbenější" značka je Audio Note.
Má (nebo měla) 7 (sedm) řad výrobků.
Každá řada od té nad ní se lišila o cca 60% ceny. Nejvyšší řada se pohybovala v milionech.
Rozdíly v prázdných krabicích ala Naim si každej může najít na webu.

Jen na okraj pro majitele (vícestopých) kotoučáků bylo představení Tape Decku downgrade, zmenšit pásku do použitelnější formy, CD formát dtto... Ale jinak souhlas s poklesem qulity u Technics. Co jsem slyšel o legendárních přístrojích McIntosh (dost vysoké ceny) není příliš na pochvalu. Pro firmy je to tvrdý obchod a každo-čtvrtletní boj o přežití. Pro uživatele je to /tvrdý boj/ o emocích a zážitcích. Myslím, že HiFi techniku si jako uživatelé idealizujeme či personifikujeme (nic proti) a máme k ní emotivnější přístup než v jiném oboru (PC, mobily, lyže, kola, auta...)

Dnešní velké audio-vizuální firmy (Panansonic/Technics, Pioneer, SONY aj.) se zaměřují na velmi široké spektrum spotřebičů -
sluchátka, přehrávače, AVR, TV, atd., takže pokud udělají kvalitní model za přiměřené finance, je to spíše klika pro kupující.

Proti nim stojí vyhranění specialisti (namátkou): AKG, Electrocompaniet, Mark Levinson, Luxman, Sennheiser, aj., kteří se zaměřují na špičku v oboru a za to si nechají zaplatit. Ale je jasné, že když přijde vlna zájmu - aktuálně poslech sluchátek - nenechají si ji uniknout a rozšíří nabídku o modely v nižší a střední kategorii a začnou chrlit...

MkII - mi přijde obecně OK, ale spíše mě naštve, když si koupím přístroj a za 2-3 roky přijde na trh nový, konstrukčně lepší (xixixi) třeba celo-karbonové raménko vs carbonové s kovovým zakončením vs kovové (nejstarší), ale to je vývoj nebo OPPO BDP-103, 105 a 105d nebo všechny modely Xavian XN 125 aj.