dadaft
Já Ti někdy nerozumím,ve vlákně klasika jsi napsal:
...pak tu máme best of rachmaninov, DDD, naxos. naprostá katastrofa. celý vršek je uřízlý. zvuk nástrojů je hovadský. úplně mimo. deka...

a teď píšeš:
Rachmaninov od Naxosu, č.3, Rhapsody on a Theme of Paganini, Op. 43 - Variations 18-24
Jeno Jandó (piano), Budapest Symphony Orchestra / György Lehel
- kdysi jsem psal, jak hledám hudbu. našel jsem. tohle je nepředstavitelný nářez. plná palba. ústa dokořán. ohromení.

Taky se mi zdá,že to ustavení je zcela přirozené,odpovídající normálnímu umístění a natočení,ke kterému musíme dojít vpodstatě vždy,když se budeme držet zdravého selského rozumu i bez použití těch siločar,pokud budeme mít odpovídající prostor na toto využití a bedny jsou normálně natočené na posluchače . Navíc,když si ty siločáry rozkleslíš na místnost jiného půdorysu(třeba více blížícího se čtverci)vyjde Ti ten poslechový trojúhelník nesmyslně tupoúhlý a nepřirozený,v kterém to hrát dobře určitě nebude .
Myslím,že zase zbytečně vymýšlíš nějaké teorie,místo toho aby sis užíval krásně zrekonstruovaného prostoru a muziky.Doufám,že až k Tobě zase zavítám,neobjevím na tom novém koberci zase nějaké siločáry a značky .
To Ti to Aleška a Mike tak znechutili,nebo co...?

...a jestli jsi mě chtěl namíchnout i s tím Krtkem,tak se Ti to kur*a povedlo.
Jó a víš kdy to bude hrát nejlíp,když si koupíš pod strop tu sklíčkovou kouli z diskotéky a pořádnej laser. Já už fakt nemůžu .

korys

Předem chci říct že jsem nic dadaftovi neznechutil a ani Aleska nebo Capouch nic takového neřekli. Ve vašem příspěvku vidím příliš mlácení hlavou do zdi.
Mě jen není jasná jedna věc dadaft jako experimentátor potřebuje určité pochopení tak proč mu ho nedopřát??
Já jsem za rok a kousek vyměnil 5 zesilovačů a 3 playery. Hifi je prostě nemoc. Dadaft objevil něco nového. V hifi neexistuje konečná a kdo říká že ano tak kecá protože vždy lze něco vylepšit at je to kabel,zesilovač nebo třeba voodoo. Kdyby tomu tak nebylo tak nemají hifi prodejci ani zdaleka takové kšefty.

dadaft

Rozmysli se nad tím co prodáváš jestli by ti to akustická úprava nemohla zkvalitnit a já myslím že by mohla.

Pipis

Konečně tady pár jedinců začíná chápat to co se tady snažím prosazovat a to je dořešená akustika mísnosti !!!
To je pořád samej kabel za tisíce a člověk přijde do místnosti a může ho ranit mrtvice. Jsem rád že jsi to konečně pochopil
Škoda že bydlíš tak daleko.

korys píše:.....To Ti to Aleška a Mike tak znechutili,nebo co...?

Korysku, to vážně ne.
Znáš Dadafta, i když to zapírá, ta Hi-Fi horečka v něm neustále dřímá a někdy vypukne silou nezměrnou. Nyní je na vrcholku horečky, až mu udělají tuning výhybek FB825 tak bude chvilku trvat někde na středu teploměru, posléze klesne k bodu mrazu a tak pořád nahoru, dolů, nahoru, dolů.... Prostě hledá svůj "Svatý grál" a já věřím, že jej jednou najde a ať to bude se sloupami či budkami, ani on sám nyní neví.
Na rozdíl ode mne, Mikeho i Capoucha poslouchá velice potichu a z dálky. Já i Mike máme poslechovku malou, snad třetinovou než Dadaft a vychutnáváme hudbu mnohem hlasitěji než on. Já jsem si přivezl Philips FB860, což jsou vlastně FB825 v provedení pro bi-wiring/amping a basy si vychutnávám i ty "břišní", které u Dadaftíka při jeho úrovni hlasitosti a vzdálenosti prostě nejsou. A dynamika ? Poslouchat hudbu potichu a chtít přitom i dynamický projev zesilovače a beden, to snad ani není možné, to patří mezi hifistické sci-fi.
Víš, on by Dadaft ty basy chtěl, ale současně je nesnáší.... (můj osobní postřeh), hudba prochází jeho životem 24 hodin denně (snad mimo těch pár minut co přes den spí), takže jeho sklon k tichosti chápu = jde o "zvukovou kulisu" která jej nesmí unavovat, ba ani srát..., proto též není LP a gramec jeho parketa (ale já věřím, že jednou bude), on potřebuje hudbu na to, aby se mu dobře pracovalo (ta trička jsou skutečně nádherná).
Já věřím, že Dadaft posléze dojde k řešení nesmírně jednoduchému (a vlastně to má již vyřešeno, ale nechce si to uvědomit a přiznat): 2 aparatury, jedna pro soustředěný poslech, druhá pro zvukovou kulisu při práci, takže dvě poslechová místa, 4 reprobedny - něco podobného jako má Zdeny, ale v jedné místnosti. A já věřím, že tomu tak jednou bude.

Aleška
Ahoj,Ty víš jak jsem to myslel .

[/b]Majki[/b]
Ty seš vedle,jak ta jedle. Napiš až vyměníš dalších 5 zesilovačů a 5 párů beden .

předně: Aleska, Mike a Capouch mi nic neznechutili. rád jsem je zase viděl, respektive poznal, a bylo to milé. byla to čistě hifisticko-pracovní schůzka. kluci uviděli, co udělají s akustikou tzv. dospělé bedny, když nejsou uhlídané zesilovačem. mně nesmírně pomohla Capouchova poznámka o prvotním ustavení beden - že se mu to zdálo celkem dobré... bylo by to třeba vidět, aby to bylo jasnější. zkrátka: uvědomil jsem si, že je zapotřebí být mnohem radikálnější. je třeba si nasadit křídla. ne se pachtit s posuny a pootočeními o půlcentimetry na malém fleku, ale pořádně s tím hnout kurvadrát!

milý korýšku, ty chlape hifistická pravověrná, příteli můj. samozřejmě, že jsem tě chtěl nadzvednout. ale nikoliv urazit nebo rozladit. jestli jsem se tě dotknul, tak mi to prosím odpusť.
víš, to máš tak. jsou lidé pokládaní za hifisty, kteří chodí po "inspekcích". přiběhnou, poslechnou, zařadí tě, a pak pochvalně nebo kriticky trousí řeči, popřípadě píšou na fórum. dál to s nima vypadá podle toho, do jaké sorty jim zapadáš. jestli mezi elitu nebo mezi plebs. když je pozveš nebo požádáš o pomoc tak buď ochotně přiběhnou nebo nikdy nemají čas, popřípadě tě rovnou vyfakují...
ty takový nejsi. a toho si nesmírně vážím. příjdeš, poposloucháš, i v tom špatném se snažíš vidět plusy a náznaky do budoucna, nebojíš se pomoct ani říct svůj názor.
to ty, spolu s merhautovou paličatostí, jsi mě vyvedl ze čtyřbednového sterea. tvoje námitka, že s rozdílnou frekvencí se zdroj zvuku jakoby hýbe (ústa zpěváka), se ukázala jako zásadní a nepřekonatelná (v daném rozmístění). jen nevíte, co jsem tehdy hledal.
tehdy jsem s tebou souhlasil. tentokrát si dovolím nesouhlasit.
víš, já jsem kdysi v Amsterodamu slyšel a poslouchal jeden aparát. hrál božsky, neskutečně, dokonale, absolutně. byl jsem tehdy mladý, navíc po celý ten čas spolu s majitelem zpitý a zhulený jako vidle. tehdy jsem si myslel, že se osobně na nic podobného nikdy nezmůžu (přijel jsem z reálného socialismu, chvíli po jeho pádu, z černé Ostravy do jednoho z nejbohatších měst světa!). postupně jsem začal měnit názor. jenže mi dlouho nebylo jasné, v čem to bylo tak výjimečné. bylo to bednama? zesákem? zdrojem? zatlumením? souhrou? čím???
ta vzpomínka mi nedávala možnost spokojit se s kompromisem. s polovičatým řešením.
ať jsem tady přišel kam jsem přišel, nebylo to ono. a mohl jsem poslouchat i docela drahé aparáty. tím nechci říct, že to nikomu nehraje.
je tady něco, co si běžně neuvědomujeme. klasické rozestavění beden v normální místnosti, tj. zhruba metr od zadní stěny tak, aby spolu s poslechovým místem tvořily trojúhelník, je v celku s odraženými zvuky neharmonické. pro různé rozměry místnosti a různé bedny různě. každý si na tu svou místnost zvykne a proto mu to připadá v jiné povědomé, více či méně, neboli více či méně dobré či zdařilé + řeší se to výměnami komponentů, kabely a jinými blbostmi. a každý nakonec najde ten svůj způsob, jak odrazy aspoň zčásti harmonizovat. jedině měření a akustická úprava (tlumení) je možnost, jak z toho ven. toto mnozí říkají, někteří se o to snaží, málokdo ovšem toho dosáhl.
pravda je, že lepší (dražší) komponenty poskytují lepší zvuk. ale uvědomme si to naplno: současné aparáty mají téměř mizivé zkreslení! tak jak to, že to častokrát hraje opravdu nahovno?
když jsem před časem zjistil, že vybouráním příček získám téměř dokonalý Cardasův prostor, bylo rozhodnuto. pryč s nima! nevěděl jsem ovšem, co si od toho slibovat. Cardas sice není dadaft, má kapku vyšší reputaci, že, ale člověk nikdy neví...
znáš ten pocit, když s něčím ne a ne a nemůžeš hnout? s něčím, na čem ti moc záleží. probíráš to ze všech stran, zkoušíš všechny možnosti, znova a znova třídíš jednotlivosti a posuzuješ fakta, díváš se na to různými úhly pohledu. a ono to pořád dohromady nedává smysl!
a jistě taky znáš ten pocit, kdy ti to najednou dojde. něco se změní, zapadne poslední kousek, a ty najednou vidíš nejenom jednotlivosti, ale také celek. všechno dává smysl a je to tak prosté a tak nádherné. každičký detail zdůrazňuje smysl celku a je jeho nedílnou součástí a celek dodává jednotlivostem řád a přidává na kráse. opojné.
takový je zlatý řez.
kdo neochutnal nepochopí.
je možné, že v jiných rozměrech to může taky nějak takhle fungovat. já nevím. nejsem tak zkušený. jen vím, co vím.

Peer
jo. asi má Cardas úplnou pravdu. ten můj plánek byl zrozen v euforii. mám doma jeden výklenek, ve dvou rozích sloupy, jeden průchozí vstup atd. to si vynucuje jisté odklony od té absolutní symetrie. ale i tak je to prostě masox. že zmizí bedny? pché. to umí každý. ať zmizne rovnou celý obývák!

boxer
gratuluju. neváhej. odměna je vskutku královská.

ještě korýš
divíš se tomu rozdílu v posuzování Rachmaninova?
ano. je to kapku ořízlé na výškách. a můj aparát není top.
ten rozdíl je tento:
předtím jsem hledal hnidy na zvuku.
teď velkoryse přehlížím nepatrné nedostatky nahrávky a řetězce při reprodukci hudby.

Pěkně napsáno.

mimo jiné jsem poslouchal znova tu Tanitu Tikaram, co mám od tebe. je to tam! obzvlášť skladba č.3 mě doslova chytla za srdce. paráda.

Jestliže je to Cathedral Song z roku 1988 tak něco tak neskutečně nádherného již Tanita Tikaram nepřekonala. Ta skladba má prostor, zvuk, prostě vše co má mít. Mám tu skladbu ve své fonotéce 2x (Ancient Heart a The Best Of) a je zajímavé, že CD "The Best Of" zvukař posunul o cca +9 dB výše a to všechny skladby. Na druhé straně musím uznat, že ani jedna skladba nejde až k 0 dB, jak je u remasterů dnes obvyklé.
Mimochodem, zaklonil jsem ty svoje FB860 dozadu a jsem spokojen - stojí to za vyzkoušení. Vem ty antirezonanční puky co máš na stole a dej je pod přední hroty, nic za to nedáš. Aspoň budou mít nějaké uplatnění, nejen jako ozdoba pracovního stolu.

sloupy jsou bez výhybek, takže tam není co zkoumat.
já to tak měl předtím s regálama. teď jsem to zase zkoušel, ale nechal jsem je v rovině. přitom jsem náhodou přišel na jinou zajímavou věc: kvůli pracovnímu stolu a výšce posedu jsem chtěl bedny výš. tak jsem vytáhl delší úzké hroty. navíc mám stojany naopak - takové ty efektní ohyby rožků pro hroty, co mají být u země, jak to má B-tech, mám pod bednama. takže se mi teď vznášejí tak 10cm od jakéhokoliv povrchu. pozoruhodná změna.

Mám dopředné horny, natočení repro přímo na posluchače je, podle mne, nutnost.

dadaft
Ahoj barde,samozřejmě se nemáš za co omlouvat.Já už dávno páru upustil a naopak se Ti omlouvám já i za tu diskotékovou kouli i za to,jak má reakce celkově vyzněla.

PS:A ta nahrávka od NAXOS je opravdu technicky špatenka.

korys píše:ta nahrávka od NAXOS je opravdu technicky špatenka.

znova jsem si to poslechl. já nevím. ono totiž je rozdíl, jestli máš nahrávku jazzového tria nebo symfonického orchestru. basa, bicí a saxofon - to se to šperkuje! to se to vychytává. a taky to zní dobře na ledasčem. ale symfoňák navíc se sólovým klavírem? v tak emočním kousku jakým rachmaninova rapsodie na téma paganiniho určitě je? ohó! to je jiná...
první věc je, že nevíme, kolik času a financí bylo na pořízení záznamu.
pokud jde o konečný výsledek, tedy nahrávku, na jednu stranu uznávám, že abych tak řekl na první poslech citelně chybí vyšší harmonické nebo jak se tomu říká. prostě zvuk klavíru i orchestru je ochuzen o takovou tu brilanci, jasnost, komplexní harmonii, kterou naživo zažíváš. chybí tomu ty nejvyšší alikvótní tóny. na druhou stranu musím říct, že když se v tom přestaneš babrat a zaposloucháš se, zjistíš, že přes uvedené nedostatky je ta nahrávka fantastická. je strhující!!! je pohlcující!!! výkon orchestru a sólisty je nevšední. oni hráli s nasazením života. vážně. tohle není unylá symfonická nuda! když tam ve finále vtrhnou plechy, tak jestli nejsi absolutní suchar a netýkavka, tak se prostě uděláš! - - -
takže mi vychází otázky, na které neumím odpovědět. možná je prostě záznam špatný, že mu nepomůžou ani nejmodernější technická kouzla, ale díky kvalitě původního originálního provedení si zkrátka zaslouží být v best of. v best of milovníků rachmaninovy hudby, ne zvuku.

včera jsem se dost věnoval vážné hudbě a trance. mimo samotného poslechu jsem udělal konečné ustavení beden vzhledem k poslechovému místu a stěnám. k tomu účelu jsou tyhle věci ideální.
nakonec mi to vychází o dost jinak, než Cardasovi. je fakt, že poslechové místo kvůli obyvatelnosti nemůžu mít v tom úplně ideálním bodě. v tom případě by mi bedna vycházela přímo před dveře do kuchyně. (na druhou stranu - taky bych nemusel žrát, že. pro pravého hudbymilce, idealistu a snílka jsou materiální věci podřadné a otravné... ) nakonec je tedy mám víc u sebe a hlouběji v prostoru než je na plánku. víc jak metr od bočních stěn a téměř 3(!!!) metry daleko od zadní stěny! existují dvě ideální poslechová místa vzhledem k bednám. jedno blíže, na vrcholu rovnostranného trojúhelníku (pracovní), druhé dále, na vrcholu rovnoramenného trojúhelníku (křesílko). bedny jsou směrovány přesně do vzálenějšího místa. první poskytuje absolutní vtažení do děje. jakékoliv omezení mizí. zvuk a hudba se rozlévá všemi směry, skrze zdi a bariéry. všechno, doopravdy všechno!!!, je dílem nahrávky. můžeš mít zvuk (mo)hutný, až tě omývá, nebo jediný úzkostný hlásek ztracený v padesátimetrové gotické chrámové lodi. můžeš mít nahrávku sípavého dechu z bezprostřední blízkosti - to se pak ošíváš, protože ten pocit strašlivé blízkosti někoho neznámého je zcela reálný. a můžeš mít moře mizející všude kolem (!!!) za obzorem (to je nějakých 8km nebo kolik. už si nevzpomenu přesně...). to druhé dává nadhled diváka na koncertu. scéna se rozprostírá před tebou a je absolutně přehledná. opět zcela určována nahrávkou. bedny se toho všeho nijak neúčastní. když se na ně soustředíš pohledem a sluchem, vsadil by ses, že nehrajou, a to co slyšíš je způsobeno nějakou novou zázračnou technologií, nějakými tisícemi neviditelných a úžasně sladěných repráků skrytých někde ve stěnách nebo co. vypadají mrtvě a musíš přijít až těsně k nim, abys pochopil, že hrajou.

musím se přiznat, že jsem v šoku. už několik dnů se nedokážu na nic jiného než na poslech hudby soustředit. nemůžu pracovat ani se zabývat čímkoliv jiným. velice těžko se to vysvětluje a sám bych tomu nevěda nevěřil. třeba klavír. prostá bachova etudka hraná na koncertní křídlo. v běžných podmínkách domácího hifi je "realismus" toho zážitku dost spjatý s kvalitou aparátu a úrovní akustických úprav. nasloucháme a hodnotíme barvu nástroje, brilanci zobrazení, dynamiku úhozů atd. jenže když jsou bedny blízko stěn, jsou to jenom naše fantazie. zvuk se tříští v mnoha odrazech a jen díky našemu supervýkonnému mozku jsme s to z téhle změti a chaosu vydedukovat jistou podobnost se vzpomínkou na reálný nástroj v reálném prostoru a euforicky hodnotit jisté minimum shodných znaků. zeptali jste se někdy sami sebe, jak by dopadl váš aparát v přímém srovnání se zážitkem s reálným hudebním nástrojem v koncertní síni? - - - ještě před pár dny jsem se dvě hodiny hmoždil s hledáním chopinova klavíru. nalezený výsledek mě svým způsobem tehdy uspokojil. jenže když si pustím klavír teď, je to to před tím jen roztřesený obraz na neklidné hladině. rozmazaný a nekonkrétní pocit. netvrdím, že nyní mám doma piáno nebo orchestr v celé kráse respektive v plném obsazení skutečnými hudebníky. ale rozdíl oproti dřívějšku je jedním slovem drastický. neuvěřitelný. je to řádový rozdíl.
nedá se to vysvětlit. poprvé klavír! a neměl jsem dost. dva klavíry! je to jako v té pohádce o machovi a šebestové a o kouzelném sluchátku. - - - ale prosím, prosím. ale aby dva klavíry nebyly málo! - - - a šup. jsou tam! tak jasné a zřetelné, až se tají dech. můžeme sledovat techniku obou hráčů a libovat si. komorní kvarteto! ale prosím, prosím. a zpěvačku! ale... ne dvě zpěvačky! prosím, prosím. nádherné ženské, není-liž pravda? a sbor. a celý orchestr!!! - - - šup a je to tam. se vším všudy. ách...
ale nejen tyhle převážně vážné kousky jsou lahůdkové. včera jsem vytáhl i třeba takové the verve - urban hymns. ti kluci anglánští jsou fantastičtí! to, jak hrajou na elektrické kytary a vůbec jejich pojetí kytar a vazbení je fascinující. můžu teď sledovat do detailu jejich práci. jednotlivé kytary i vazby. hrajou vážně skvěle, umí to, a ten zasněný výsledný sound je omamný. dlouho jsem to neposlouchal, ale takhle jsem to ještě nikdy nikde neslyšel...

a tak je to se vším.

co říct závěrem a proč to všechno vlastně říkám? milí zlatí, vyserte se na přehrabování v kabelech, ušetřte za neustálé výměny stejných komponentů různých značek, a nejdřív si pořiďte pořádnou poslechovku !!! NIKDY TOHO NEBUDETE LITOVAT...