. Po celotýdením shonu jakoby vypnuli, oblékli nejlepší oblek ze svého šatníku a vyrazili na návštěvu ke svému kamarádovi. Každého přivítal osobně podáním ruky a mírnou úklonou, usadil do kožených křesel a otevřením baru začal. Pak už jen zaníceně pozorovali rotující se talíř Cleraudia Statement, mlčky poslouchali, při tom usrkávali Dom Pérignon a občas uznale pokyvovali hlavou. Nepamatuji se, co hrálo, není to však to nejdůležitější . . . nejdůležitější na tom všem pro mě byla ta omračující atmosféra, ten glanc, ta úroveň. Zhruba po hodině, kdy produkce skončila, v klidu a bez nějakých emocí odešli, s myšlenkami na to, že celý nadcházející pracovní týden jim okolní svět bude rvát do palice všelijaké příšerné reprodukce, z kterých je může dostat opět jen návštěva kamaráda, kde jsou u vchodu připraveny návleky. No řekněte, jde toto zažít v přítomnosti třeba toho nej...CD playeru s TOP železem s vesmírnými elektroakustickými měniči?
Nestavím se na stranu toho či onoho, jen si myslím, že je věcí každého z nás, jakým způsobem bude naše nitro tu muziku nasávat. Pro mě je muzika v životě absolutně nepostradatelná a záleží jen na mě, jak si zařídím spolužití s NÍ
To je uz fakt debilizmus (no flame) 
Ale niekedy mam pocit, ze ked nie je o com, tak debaty o hovne konvergujuce do nekonecna su najviac komunitou sledovane 
, menej to šumí a praská). Vlastním zopár skvelých LP, skvelých zvukovo aj výrobne. 
