Právě poslouchám album Oscara Petersona - A Jazz Portrait Of Frank Sinatra.

Pro ty, kteří jako já nejsou v jazzu příliš orientovaní, jen uvádím, že "Oscar Emmanuel Peterson, byl kanadský jazzový pianista a skladatel, některými kritiky pokládán za jednoho z nejlepších pianistů všech dob. Jeho hudba je plná swingu a jazzových improvizací".
Pokud bych měl tuto nahrávku k něčemu rychle přirovnat, tak je to taková Diana Krall bez zpěvu - jazzové fanoušky prosím o shovívavost za toto kulhající přirovnání.

Album vydalo nakladatelství "4th Floor Studios", mastering engineer je Kevin Reeves.
Já jsem si stáhl Hi-Res verzi ve FLACu 96/24, ale asi bude existovat i standardní verze a možná i vinyl.

To, jak je více než 60 let stará nahrávka zrestaurovaná mi přijde obdivuhodné. Nádherný zvuk a samozřejmě i hudba.
Slyšel jste to někdo?

Doporučuji.

doufam, ze to slysela vetsina tech co si rika hifisti ...

Dark side of the moon píše: ↑

12 črc 2019 16:19

To, jak je více než 60 let stará nahrávka zrestaurovaná mi přijde obdivuhodné. Nádherný zvuk a samozřejmě i hudba.
Slyšel jste to někdo?

Doporučuji.

Je to perfektní (a podle mě i lepší) i bez restaurování. US jazzové desky (Verve, Decca, RCA) z konce padesátých let do cca poloviny šedesátých let je zvukově asi to nejlepší, co na LP existuje. Zejména v MONO.

Protože tenkrát zvukoví inženýři nešetřili na pojistkách, ceraballech a USB kabelech.

Omyl, ale tenkrát dbali na kvalitu co nejlepšího záznamu pro věrnou reprodukci a nesnažili se marketingově zasáhnout co největší cílovku zhulenejch pubertáků se sluchátky a mobilem v ruce.

Teda ty na ty mladý musíš mít pifku ...

Nepochopils! To není o těch "mladých", ale o těch, co na nich chtějí vydělat na úkor kvality reprodukované hudby.

Oscar Peterson je pro mě taková pevná kotva v jazzu (který jinak poslouchám spíš okrajově, poslouchal jsem ho hodně asi před čvrtstoletím na výšce. Je to - aspoň pro mě - dokonalé spojení interpretace a melodicky zábavné hudby. Připomněl jsem si ony chválené nahrávky, nyní již ne z kazety, ale z pár CD, co jsem si později již ve svém "hifi období" koupil. Některé jsou zvukově skvělé a fakt člověk nevěří, jak to tenkrát nahráli. Možná si i nostalgicky koupím nějaký ten vinyl. Tohle totiž fakt šlape. Hudebně i zvukově.

Oldear píše: ↑

21 srp 2019 13:09

zhulenejch pubertáků se sluchátky a mobilem v ruce.

???

Ne každej puberťák se sluchátky a mobilem v ruce je zhulenej

..jinak tedy aktuálně vinyl z prvního příspěvku jako součást akce -30% na jazz na audio3, za myslím pěkných 372 Kč

Psal jsem to už na vedlejším fóru "Reedice, remastery a remixy ....", kromě té reedice:
Oscar Peterson -A Jazz Portrait Of Frank Sinatra (Hi-Res 24/96, vydalo „4th floor studios“)
mám i CD:
Oscar Peteson Trio - We Get Requests (původní záznam z roku 1964), CD je od Verve (Master Edition 20-bit digital transfer, asi z roku 1997).

Pokusil jsem se popsat zvuk a rozdíly:
Obě jsou to dle mého názoru vynikající nahrávky, ani jedna nemá problém s omezeným rozsahem nízkých frekvencí.
CD má poněkud menší drajv a takový ten mírně rozostřený retro sound s měkčími basy (je to můj neumělý popis zvuku, nevím, jak to popsat lépe), ale díky tomu neořezanému frekvenčnímu rozsahu se poslouchá se skvěle.
Hi-Res zní podle mě ještě lépe, z původního záznamu dostali vše co šlo a zvuk je (opět nevím jak to lépe popsat) přesnější a konkrétnější.

Ale je to jedno, jak to začne hrát hlava, přestane přemýšlet o zvuku a jen poslouchám hudbu.
A tento stav u mě nastane pouze tehdy, když mi na té nahrávce nic nevadí, tzn. že je (z mého subjektivního hlediska) bezvadná.

DSOTM,

ak ta chytil Peterson za srdce - on v roku 1959 vydal cely "songbook" myslim, ze to bolo cca 12 LP - od SInatru, cez Ellingtona, Gerschwina, Cole Porter. Taky vychovny koncert pre jazzovych fanusikov. Myslim, ze by ta to mohlo bavit.

Okrem toho odporucam - Night Train a este London House- to je take 4LP z koncertov.
Inac z tym Petersonom, to je komplikovane, ta jeho produktivita bola neuveritelna [niekde som cital ze vydal vyse 200LP], cize sa tam da lahko stratit.

Ked sa ti to tak paci - skus z toho obdobia este Brubecka, to je tiez taka pohodicka.
A ked sa to zaryje pod kozu, tak nastane cas na ozajstny jazz
Theolonius Monk [Straight, No Chaser], alebo Bill Evans [Portrait in Jazz] - to su skutocne hudobne a aj zvukove lahodky.

Nejen jazz, legendární jsou z té doby i nahrávky RCA Chicagského symfoňáku pod taktovkou Fritze Reinera.
Trošku šumí, ale jinak totální nářez.
http://livingstereo.alongthehall.com/index.html

Nejlepší jsou jejich Bartók - Concerto for Orchestra....... a Dvořákova Novosvětská

to Fidji99:
Dík za tip, budu postupně zkoušet. Já s tím jazzem musím opatrně a vždycky to musím důkladně proložit nějakým tím rockem
Ale už jsem pořídil "Ben Webster meets Oscar Peterson" (Hi-Res 96-24) - saxík + piano, super.

to dadaft:
Taky dík za tip, ale s klasikou vyloženě bojuju, i když stále zkouším.
Vždycky dám jednu skladbu tak třikrát a čekám, jestli mě to chytne.
Aktuálně je mým favoritem Bolero od Ravela. Tyhle hymnické, postupně gradující skladby mám rád.
Led Zeppelin - Stairway to Heaven, Rainbow - Stargazer. A teď to Bolero.