čím více propadám hifi-koníčku, tím více si uvědomuju, že hifi nejsou jen bedny, přehrávače, zesáky, kabely atp.
jistě, bez nich by to nešlo, ale chci o své zálibě vědět víc - jako každý správný fanda.
začíná to většinou tak, že člověk narazí na někoho, kdo mluví srozumitelným jazykem a navíc s jeho názory souhlasí: ano, je to přesně tak! cítím to stejně.
guruové.
každý je máme.
pro mě osobně jimi jsou hlavně Massimo Ambrosini řečený motxam, J. Gordon Holt a dva na začátku jmenovaní pánové: Robert Everist Greene neboli REG a Alan Blumlein, o kterých bych chtěl napsat pár slov.
nebude to žádný učený traktát. jen pár poznámek.
a zdá se mi, že pro to není vhodnější místo nežli pro100r.
o Blumleinovi se ví, že si nechal patentovat stereo. dnes se tomu říká intenzitní nebo Blumleinovo stereo, ale Blumleinův patent je v originále označen jako Binaural Sound.
což ovšem v dnešním jazyce označuje něco zcela jiného - kdo by neznal sluchátkový úlet z holičství (virtual barbershop), kdy se akce děje všude kolem?
trochu zmatek, ne?
jak je to možné? kde je zakopaný pes?
podívejme se zpátky: první hifisté pobíhali po světě už někdy koncem 19. století (a to doslova). byly to báječné časy. a hifistické akce měly správný říz.
například se před každého hudebníka umístil mikrofon spojený s reproduktorem na jiném místě, který byl umístěný vůči jiným reproduktorům stejně jako byly mikrofony (tj. hudebníci) umístěni vůči sobě navzájem. hifisté pak během koncertu běhali z koncertního sálu do sálu poslechového a zpět, aby zjistili, nakolik je reprodukce věrná.
prostě odvaz jako blázen.
(tehdy se mj. zjistilo, že pokud při této metodě poslechový sál neodpovídá rozměry a akustikou sálu koncertnímu, je zvuk k nepoznání - zkrátka, tudy cesta nevedla).
první dvojkanálový přenos uskutečnil v roce 1881 mezi pařížskou Operou a apartmánem na výstavě elektroniky Clément Ader.
ale pokud jde o systémy, které fungují dodnes, je třeba zmínit američana Harveyho Fletchera z Bell Laboratories, který zkoumal možnosti dvojkanálové reprodukce a dvojkanálového nahrávání, dnes známého jako A-B stereofonie.
a pak zde máme A. Blumleina.
Blumlein byl inženýr a zdatný vynálezce: za svůj krátký život získal 128 patentů - - - a Binaural Sound byla v jeho životě jen epizoda.
počátek má v jednom kinosále, kde byl se svou snoubenkou na nějaký film - při sledování prohlásil, že dokáže vymyslet takový systém, aby hlas herců následoval jejich pohyby na filmovém plátně (což tehdy samozřejmě neexistovalo).
tohohle je třeba si všimnout: šlo o film. ne o hudbu.
Blumlein samozřejmě znal Fletcherovu práci. ostatně společnost EMI ho zaměstnala právě proto, aby jeho patenty překonal a vytvořil zvuk použitelný s obrazem.
a byl si vědom i toho, že Fletcherův systém dvou od sebe vzdálených mikrofonů nezaručuje to, co bylo požadováno: tedy správnou lokalizaci zdrojů zvuku (nedokážeme zkrátka určit, odkud PŘESNĚ zvuk přichází - proč nechme stranou, ale že je tomu tak dosvědčuje např. Radim Hladík jr. v tomto článku http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-cla ... eden~2002/).
nakonec z jeho pokusů vzniklo několik nahrávacích (mikrofonních) technik, jejichž vrcholem je tzv. Blumleinův Pár.
jde o dva osmičkové (bidirect) mikrofony umístěné v jednom bodě vzájemně pod úhlem 90°.
princip je (poměrně) prostý a fyzikálně podložený. slovy Velkého Boba: Dá se totiž celkem jednoduše dokázat, že když dva od sebe vzdálené zdroje vyzařují tentýž signál s různou amplitudou, pak máme-li dva nesměrové přijímače (což jsou uši v oblasti pod 1 kHz celkem spolehlivě), pak oba přijímače dostávají výsledný signál ve stejné amplitudě, avšak s různou fází. To je čistě fyzikální jev daný vlnovými vlastnostmi zvuku, který nijak nezávisí na vlastnostech a přítomnosti či nepřítomnosti přijímačů.
tento systém zkrátka zaručuje, že dokážeme zdánlivý zdroj zvuku lokalizovat přesně. tak říkajíc holograficky.
a proto ho A.B. pojmenoval tak, jak ho pojmenoval.
jak je ovšem vidět z obrázku, nutná existence "sweet spotu" není pro kina vhodná - a tak byl Blumlein převeden na jinou práci a už se ke stereu nikdy nevrátil...
* * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Robert Everist Greene je matematik a o hifi píše v The Absolute Sound.
kromě toho má i své hifi stránky:
http://www.regonaudio.com/default.html
o čem že to píše?
mj. i o tom, co všichni známe a více či méně úspěšně s tím zápasíme.
o tom, co na posledním obrázku výše chybí a co Blumlein neřešil (nedivme se. v roce 1930 rozhodně aparáty nedosahovaly současných parametrů. rozsah byl zhruba 500 - 6000Hz): poslechový prostor a jeho vliv na reprodukci.
ty stránky jsou fascinující a chtěl bych teď tady nadhodit jednu zajímavost, která je v rozporu s všeobecně přijímanými hifistickými "věčnými" pravdami: poslechový trojúhelník.
všeobecně se má za to, že správně je rovnostranný nebo rovnoramenný trojúhelník, jehož vrcholy tvoří bedny a posluchač.
rovnostranný nebo rovnoramenný.
ale který je teda OPRAVDU správně?
REG odpovídá: ani jeden.
správně je pravoúhlý trojúhelník.
a celkem logicky to zdůvodňuje.
máme mu věřit?
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
vzpomínám si, jak mi capouch přiznal, že se mu při návštěvě ZEZAČÁTKU zdálo, že dvě bedny velmi blízko u sebe (rozhodně ne v typickém rovnostranném trojúhelníku) hrajou skutečně dobře.
něco na tom zkrátka bylo.
vzpomínám si na časy, kdy jsem tvrdil, že vzálenost beden od čelní stěny (té za bednama), by měla být co největší a minimální dobrá je víc jak tři metry.
lachim mi tehdy oponoval tím, že to zkoušel, a výsledek byl horší, než u hifistů běžný 0 - 1m.
měl pravdu.
jakékoliv bedny budou takhle umístěné hrát hůř než u stěny. REG dokonce tvrdí, že např. dipóly typu Quad MUSÍ mít stěnu za bednama dokonale zatlumenou, aby hrály dobře. a jediný důvod, proč hrajou dobře i bez dokonalého splnění téhle podmínky je ten, že jsou veliké a odražený zvuk svou velikostí posluchači zastíní.
a nyní se dostávám k jádru pudla: s jednou jedinou výjimkou, tvrdím já.
hifisté mají většinou poslechovky nějak zatlumené. ať už profesionálně nebo zkrátka tak co dům dal.
kdyby ale programově měli dlouhou nudli a nesouměrný nezatlumený beton, možná že by si všimli, proč to tak je a co se vlastně děje, když se snaží najít správné umístění beden.
každá změna umístění, která přináší změnu k lepšímu, zároveň něco jiného více či méně zhoršuje.
normálně se tomu nedá vyhnout - a protože je to "normální", nikomu to nevadí a nikdo v tom nevidí nic divného.
________________________________________________________________
________________________________________________________________
v čem je fígl Blumleinova Páru?
proč rovnoramenný nebo rovnostranný trojúhelník? proč ne pravoúhlý?
není jediný snesitelný poslech poslech v blízkém poli?
na straně záznamu jsou mikrofony - co jim odpovídá na straně reprodukce? bedny???
co jsou tzv. módy místnosti? jsou to izolované jevy nebo jsou mezi nimi nějaké přechody?
(pokud připustíme nesměrové bedny) není strukrura prvních odrazů VŽDY rozdvojená? (většinou je rozměr (šířka a délka místnosti, a tedy vzdálenosti, rozdílná) - co to vlastně znamená?
________________________________________________________________
________________________________________________________________
jen se ptám.
ale asi začínáte tušit, kam mířím, takže ještě zmíním jednu poznámku: tentokrát byla noaidova a týkala se v tomto vlákně dříve zmiňovaných "beden do kříže": prý to zkoušel a "lokalizace" zůstala zachována.
přesto prohlásil, že jde o pseudoprostor.
bylo to nějak podložené tvrzení nebo jen "pocit" - jak na to prostě přišel?
* * * * * * * * * * * * * * * * * * *
nemám odpovědi, kromě jediné:
pokud umístím bedny tak, že třeba vzdálenost před a zanimi bude zhruba srovnatelná, tak budou hrát blbě, ať to jsou klasiky, dipóly, bipoláry, omnipoláry nebo cokoliv jiného.
(při splnění určitých podmínek) s jednou jedinou výjimkou, tvrdím já.
ale to mi nemusíte věřit...
.................................................................................................
závěrem několik obrázků (škoda, že už sem nechodí Machalík. tomu bych na stopro udělal radost
):
(při splnění určitých podmínek jsou tohle u nahrávek blumleinovým párem holografické generátory, které fungují bez ohledu na míru úprav poslechového prostoru - a tím nemyslím to, co můžete slyšet doma, ať je to sebelepší - - ale jo. vím, jak to zní...)
zároveň je toto konec honičky za basy - protože bas si mozek dokáže VŽDY doplnit - na rozdíl od jiných zásadnějších věcí.
//////////////////////////////////////////////////////////////
a poslední dva obrázky - otevřené možnosti.
++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
touto bláznovinou za sebe definitivně uzavírám vlákno pro100r.
neřekl jsem všechno a v řečeném v jednom případě ne úplně pravdu.
ale co na tom sejde...
